ve tvý puse taky…


a zase zpátky jsem... zase tady lapen!
uprostřed bledých stěn a odepsaných kapen
ptá se mne potichu, co jsem si zas naštíp
sama smrt s kleštěma v chirurgickým plášti

co jsem si naštíp a bojím-li se režné
zda ještě po nocích šílím za jeleny
potom si přisedne... smutně, téměř něžně
jak by to nebylo už tak k zešílení

když si jen představím, jak pod její blůzkou
hledám si úkryt ukryt před rozpaky
a pak jí pošeptám Sestro, je mi úzko
je mi tak úzko... a ve tvý puse taky!


na kraji lesa

 

má sestra a pokojská, co se o mne stará
dávno už unesla, co mohla ještě snést
teď v nocích blouzní, hledá po almarách
zbytky mých kostí s léky na bolest

a já jdu nahý zasněženou plání
bez strachu, že mne zima vykostí
na kraji lesa, možná kousek za ním
začnu zas znovu... se vší lehkostí



to já mám oči…

 

to já mám oči vlkodlačí
a ty jsi zase téměř panna
pojďme teď chvíli spolu tančit
ať neodejdeš nepoznána
 
dokud nás ještě šaty tlačí
dokud jsme takhle raději
to já mám oči vlkodlačí
ty ve svých ještě naději
 
to když se ptáš, zda ještě vstanu
než budem zítra sezdáni
až budu viset na kaštanu
se tvými ňadry ve dlaních