Monthly Archives: Září 2015

zas sedím potmě u kostela

zas sedím potmě u kostela
jak většinu svých děsných rán
a kolem na mši proudí těla
oblečená do pyžam
 
v jednom z nich jde Boží dcera
měnit vranám obvazy
a svou minci pro pátera
pokládá mi pod jazyk
 
kdyby jen chtěla se mnou ztratit
víc než jen peníz na dlani
dám jí své tělo na hraní
a budeme zas oba svatí
i před sebou ji ochráním...
 

prázdnými pokoji

zůstat tu…odejít…anebo obojí

krutý smích doznívá prázdnými pokoji

kde občas po ránu v svěrací kazajce

závodím s potkany na dětské tříkolce

 

ve sklepě u lopat spí moje manželka

spánkem již zvětralým, tichým a věčným

občas ji slýchávám… půlnocím do tmy lká

za což jsem ostatně hluboce vděčný

 

že tady nakonec přeci jen nejsem sám

že je s kým usednout k mešnímu vínu

anebo zasmát se… když zpod ní vymetám

ostatky života, stíny svých stínů

 

tak proto pusou

tak proto pusou…že jsi panna

že se ti nechce nocí jít

že jsi jak postel rozestlaná

a já zas jako holobyt

 

kde se dvě dávno krotké krysy

uvnitř mé lebky prochází

a na zahradě jako kdysi

rozkvetly třešně s provazy

 

spěcháš-li ráno… zůstaň u mě

a nedívej se dozadu

však budu-li to ještě umět

vyjdeme si do sadu