prázdnými pokoji

zůstat tu…odejít…anebo obojí

krutý smích doznívá prázdnými pokoji

kde občas po ránu v svěrací kazajce

závodím s potkany na dětské tříkolce

 

ve sklepě u lopat spí moje manželka

spánkem již zvětralým, tichým a věčným

občas ji slýchávám… půlnocím do tmy lká

za což jsem ostatně hluboce vděčný

 

že tady nakonec přeci jen nejsem sám

že je s kým usednout k mešnímu vínu

anebo zasmát se… když zpod ní vymetám

ostatky života, stíny svých stínů