jenom bílí psi

po cestě k tobě i s tebou na cestách
udělal jsem několik kroků mimo
ale všechny staré cesty vedly za tebou
nové zas nazpátek k tobě
třikrát jsem ležel na podlaze
mimo náš dům a byl jsem vděčný
za jakoukoli blízkost i pavouka
ale nikdo už nikde nebyl
 
ptal jsem se jak je možné všechno stvoření
ptal jsem se jak se s tím příliš nesrat
k večeři polívka z tvrdšího chleba
tuhle řeku přejdou jenom bílí psi
sama spíš v domě pro dva
tak dlouhé zimy dávno nepřicházely
patnáct stop sněhu a pod ním naděje
jen bílí psi a výdech spící dívky
 
není to nic zvláštního
nebe už slyšelo příliš podobných příběhů
ale vlastní tě škrtí nejsilněji
propast mezi tím co jsem a tím co chci
je v mých očích dívajících se do tvých
tam je všechno co už jsem zasel
je čas sklizně čas bouře čas na čas
tak místo modliteb železem o kámen
vytloukám ze sebe zbytek sebelítosti
to je ta modlitba to je můj výkřik