2014

VALČÍK

Dřív nežli havrani pustí se do trylků

tančíme pod lípou milostnou čtverylku

vítr mne od boku do vlasů pohání

visím-li upřímně…bere mne do dlaní

 

 

KOLEDA

 

Se štědrým večerem lijeme olovo,

v jabku je hvězdička, dávám ti půlku…

Zbývá se zamyslet kdo, s kým a pro koho…

Pro tebe prstýnek a pro mne kulku!

 

 

STEJNĚ V MÁJI

 

Stejně v máji jako v říji,

miluji se, tedy jsem,

když o futra hlavou biji

v monolozích s penisem.

 

A když jsem už unavený,

zkouším krví z hlavy psát

napříč všechny čtyři stěny,

že já a on se máme rád.

 

 

 

 

LÁSKA Z PASÁŽE U DÓMU MÓDY

 

Včera, když zloději sklízeli výlohy

po nočním požáru módního Dómu,

složili na dlažbu do vilné polohy

jednu z těch figurín z lesklého chromu.

 

Byla již životem poněkud načnutá,

když špitla do ticha nepohnouc brvou,

ať se jí nebojím a klidně začnu tak,

jako by po letech byla mou prvou.

 

Jako by po letech říkám jí Maličká,

i když jsi od krve a trochu zebeš

a místo maskary máš popel na víčkách,

tebe mi posílá samotný nebe!

 

 

 

 

ZDRÁVAS

 

Bdi, zdrávas Maria, nad svými poutníky,

křičela do noci nejedna kostra.

Já šeptám, lehaje se tvými kotníky,

kéž by se pohnuly tak metr do stran!

 

V poslední večeři s děvkou a se zloději

vedu tě dokola neznaje bratra

a pak tvou violu pohladím nejhlouběji,

navzdory bušení mé bytné z patra.

 

Navzdory bušení s úsměvem odvěkým

navždy nás oddělíš od plev a zrna…

Až budeš hotová, spočinem na věky,

spi, zdrávas Maria, synů mých plná.

 

 

 

 

MEZI VŠEMA… TĚMA

 

skvím se jak hovno mezi všema

růžema lásky domácím zdivem

slzama jak hrachy

 

kocour je dávno za mřížema

mý krysy venku krvácej pivem

radostný a plachý

 

 

 

 

PF 2014

 

Kohout mne neplaší, ať jak chce krákoře,

po mladým životě ve skříni kostra…

Po loňským praseti ještě krev na dvoře,

v komoře přebejvá poslední ostrá…

 

 

 

TVÁ BYTNÁ VAROVALA

 

Tak jako každý den po půlnoci zrána,

všechny mé touhy k tobě ještě sílí.

Tvá bytná varovala, ač je stará panna,

čtyři z tří před vámi už se oběsili…

 

 

 

POŘÁDNÝHO PANÁKA

 

A pořádnýho panáka tomu svatýmu na rohu
stolu putyky tam kde je díra ve stropě
a vrchní má v mordě seklou lopatu
jinak už neni možný dejchat
poslouchat ty kecy dobře si zašukat
nebo nedejbože mít rád vlastní děti

A pořádnýho panáka mu dejte
ať se napraví a nechodí furt rovně
protože vidět se v mracích nad náma
bejt řekou co je první v moři
je někdy víc než dost k tomu
aby odešel ještě krásnej

 

 

 

NA SLAVNOST VZKŘÍŠENÍ

 

Na slavnost Vzkříšení, s popelem na víčkách,

s ranami po těle děsím se nejvíc,

aby ta zdobená sváteční vajíčka

nebyla přeci jen z prdele slepic…

 

 

 

STALETÁ VTEŘINA PŘED NÍ

 

 

po pláni hrůzy

ženu svý stádo koupacích kachen

pohledem přes její nohy

duní můj cval samoty

 

 

 

VŠECH MRTVÝCH JEHŇAT VE VLČÍ KŮŽI

 

Tamhleta jeptiška přibitá ke stěně

s otlakem mojí lbi na levém stehně

už týdny mi pomáhá v radostné přeměně

ze zlého zvířete v perfektní jehně

 

V nocích, kdy trýzním se hryzáním pohlaví

mumlaje prosebně přes krev a zdivo

kletby a úlitby, že jenom ona ví

kdy přijdou sladší dny či aspoň pivo

 

Chvála prý v bolesti zrozeným poupátkům

z trní a slavíků přibitých k růžím

za ranních vzkříšení nad pachem ostatků

všech mrtvých jehňat ve vlčí kůži…

 

 

 

SEN

 

spali sme pod hvězdama

u hlavy mý smrtky

a čas se měřil zločinama

z vážně míněný něhy

 

za městem sušili seno

někdy sme házeli sirkama

byl sem tam u zlodějů koček

a ona nikdy nebyla děvka

 

na rtech jí hnízdil posvátnej ibis

krmila všechny

houpací koně okolo

a jenom ti vlci

tam opravdu byli